Audio-vizuální esej o místu opuštěném lidmi, po kterých zůstaly jen zvuky uvězněné v rozpadajících se pianech. Mnoho z původních obyvatel Pripjati se s černobylskou tragédií nikdy nevyrovnalo. Někteří z nich proto začali skládat vlastní písně a básně, a navštěvovat své byty v zapovězené radioaktivní zóně. Dokumentární koncert o přítomnosti unikátního prostoru vzývá k návratu člověka coby tvůrce a interpreta. V básních a písních, které původní obyvatelé Pripjati sami přednáší můžeme slyšet, že silné spojení mezi lidmi a domovem přetrvává.