V poslední době se v mezinárodní kinematografii pořád častěji dostávají do popředí filmařky, které se zabývají dosud neprobádanými nebo potlačovanými tématy. Tato rozšiřující se skupina průkopnických tvůrkyň se vyznačuje nabouráváním konvenčních způsobů vyprávění a konfrontací s přehlíženými společenskými tématy a předkládá propracované, spletité a nezkreslené obrazy reality.

Řadí se do ní i mladá česká režisérka Zuzana Kirchnerová se svým celovečerním hraným debutem Karavan, který právě natáčí. V tomto nepřikrášleném a odvážném vyprávění vrhá světlo na často přehlížené nebo nepochopené komunity a výmluvně líčí jejich velké boje i vítězství v různých sférách – od socioekonomické (ne)rovnosti až po kulturní identitu a její rozpad.

Překonávání společenských předsudků

Zuzana Kirchnerová, uznávaná absolventka FAMU, dosáhla mezinárodního uznání poprvé v roce 2009, když její studentský krátký film Bába získal jako první (a jediný) český film prestižní cenu Premier Prix de la Cinéfondation v Cannes. Před svým debutem v Cannes už měla na kontě několik krátkých filmů, které nejen režírovala, ale také napsala.

Oceněný krátký film Bába, bakalářský projekt režisérky, je střízlivé realistické dílo, které odhaluje útrapy spojené s rodinnými povinnostmi. Nelítostný děj, v jehož centru stojí dospívající Veronika, která má za úkol pečovat o babičku upoutanou na lůžko, zkoumá odpor, strach, smrtelnost a náhlý nástup dospělosti. Tato strohá realita, prezentovaná zneklidňujícím příběhem, odvíjejícím se v klaustrofobickém, minimalisticky zařízeném prostředí, představuje stárnutí, odpovědnost a předčasný konec dětství, a nenabízí přitom žádná zjednodušující řešení.

Po Cannes se Kirchnerová vrhla na dokumentární tvorbu, napsala a režírovala několik pořadů České televize, které se zabývají společenskými problémy. Patří k nim časosběrný doku-soap Čtyři v tom (2013-2018), nabízející syrový obraz ženství a mateřství prostřednictvím sledování čtyř žen v průběhu těhotenství. Ve spolupráci s dokumentaristy Erikou Hníkovou (Každá minuta života) a Tomášem Bojarem (Zkouška umění) se podílela také na cyklu Pět statečných (2018) o cestě pěti pacientů s mentálním postižením z ústavů k samostatnému životu.

Právě témata zpracovaná ve filmech Čtyři v tom a Pět statečných se staly tematickým základem pro celovečerní debut Zuzany Kirchnerové. V Karavanu se prolíná téma mateřství a téma života s postižením. Film přináší živý obraz osamělé matky, která se uprostřed každodenních povinností spojených s péčí o syna s mentálním postižením snaží vybojovat si vlastní existenci.

 

Cesta ke svobodě

Scénář k filmu Karavan, na němž spolupracovali Kirchnerová, Bojar a Kristina Májová, byl cizelován v rámci programů ScripLab na TorinoFilmLab a FeatureLab v letech 2018 a 2020. Když v roce 2019 získal Cenu Filmové nadace za nejlepší nerealizovaný domácí scénář, katapultoval Kirchnerovou mezi prominenty 17. ročníku L'Atelier de la Cinéfondation (2021) a zajistil jí účast v programu festivalu v Cannes. Karavan se zapsal do historie jako první český majoritní projekt vedený ženou, který byl vybrán do programu L'Atelier.

Hlavní hrdinkou filmu Karavan je Ester, vyčerpaná čtyřicátnice, kterou ztvárnila známá česká herečka Aňa Geislerová (Havel, Anthropoid). Po patnácti letech, kdy se sama starala o svého syna Davida, chce Ester navštívit kamarádku v Itálii a konečně si odpočinout. Nepředvídaná událost ji však vrhne, společně s Davidem, na cestu po Itálii, která je oba promění. Během jejich putování ve stařičkém karavanu se Ester snaží překonat svou roli matky postiženého dítěte.

Vytouženou dovolenou v letním domě nečekaně ukončí David, který se nedokáže přizpůsobit situaci, takže se musí uchýlit do zahradního karavanu. To ještě prohloubí Esterin pocit izolace a tak se rozhodne se utéct, v naději že si najde práci na jihu, na místě plném vzpomínek z minulosti.

Během cesty se Ester a David setkávají se svobodomyslnou Zuzou, v podání Juliány Oľhové (Špína, Světlonoc), která si cení Davidovu jedinečnost a probouzí v něm nově objevenou nezávislost. Když jim dojdou finance, začne Ester pracovat pro Marca, který šéfuje přistěhovaleckým zemědělským dělníkům. Rozvine se mezi nimi zdrženlivý románek. S blížícím se podzimem však začne růst napětí; Zuza odchází a Marco se dozvídá o Davidově zdravotním stavu. Idylické léto se chýlí ke konci.

Zatímco Ester a Zuza byly do svých rolí obsazeny již na začátku projektu, nalezení ideálního herce pro ztvárnění Davida trvalo celý rok. Kirchnerová, která pro roli hledala skutečného chlapce s postižením, si spolu s producentem vyhlédla přes 120 neprofesionálních herců. Po náročném castingu byl nakonec vybrán David Vodstrčil, jehož filmové souznění s Aňou Geislerovou předčilo veškerá očekávání, zejména ve scénách vyžadujících intimitu a tělesnost.

Zkoumání neviditelného

Karavan proniká hluboko do emočního vývoje svých postav, poukazuje na obrovskou lásku matky k dítěti a s ní spojenou zátěž. Zkoumá společenská očekávání, která nutí ženy přijmout roli matek, a rozbíjí koncept dokonalé mateřské lásky, přičemž předkládá komplexní obraz mateřství, který se prolíná s ženstvím a životem s postižením. Navzdory sociálnímu podtextu překračuje Karavan hranice společenského dramatu. Režisérka vnáší do tohoto složitého a obtížného tématu lehkost a uvolněnost a její vyprávění je prodchnuté nadějí.

Kirchnerová vystavuje konfrontaci společenská tabu a nerealistická očekávání kladená na ženy. Ústředním bodem vyprávění je vztah matky a syna, který se utváří přes jedinečný příběh jejich společného dospívání. Karavan navazuje na motivy oceňovaného krátkého filmu režisérky Bába, o boji s nečekanými a nechtěnými okolnostmi. Kirchnerová čerpá ze své dokumentární tvorby a z osobních zkušeností – má syna s Downovým syndromem a autismem – a do filmu vkládá osobní, ale  neautobiografické prvky, které vyjadřují její protest proti vymezené roli matky postiženého dítěte. Žánr road-movie, inspirovaný deníkem svobodné matky s postiženým dítětem, ztělesňuje Esterinu touhu po životě mimo svou roli pečovatelky.

Režisérčinu vizi filmu Karavan silně inspiroval lidský a intimní styl vyprávění bratrů Dardenneových, Andrey Arnoldové (Americká jízda) a Alice Rohrwacherové (Zázraky), zejména jejich pronikavé vykreslování postav a citlivé vnímání přírody a počasí. Režisérka čerpá také z působivých nočních scén ve filmu Atlantique Mati Diopové, s cílem dosáhnout výrazný vizuální a zvukový kontrast. Film se odklání od tradičního dokumentárního stylu, využívá poetickou estetiku s pečlivě vystavěnými kompozicemi a přirozeným osvětlením.

Vizuální styl filmu Karavan významně ovlivnila práce francouzské kameramanky Helène Louvart, zejména ve filmu Alice Rohrwacherové. Kirchnerová vyzdvihuje jejich rozsáhlý výzkum v Itálii, který měl za cíl zachování autenticity v rámci scén. Vizuální jazyk filmu je inspirován fotografiemi Gueorgui Pinkhassova, které magicky proměňují obyčejné věci. Cílem je umocnit vyprávění vizuálními prostředky, které odrážejí výjimečnou citlivost hlavního hrdiny Davida na světlo, stíny a náladu, ale vyhnout se přitom přílišnému zjednodušování.

Girls in film

Projektu se nejdříve ujala česká producentka Pavla Janoušková Kubečková ze společnosti nutprodukce (Hořící keř), která má za sebou řadu kvalitních projektů – od dokumentů až po televizní seriály. Úzce spolupracuje se slovenským protějškem nutprodukcia (Oběť), vedeným Jakubem Viktorínem, který se k projektu připojil již v počáteční fázi.

Film se dostal do mezinárodního povědomí díky účasti na akcích jako TorinoFilmLab, EAVE, MIA Market a When East Meets West a spolupráci s koproducenty filmu – italskou společností Tempesta (Chiméra, Šťastný Lazzaro) a Českou televizí. Karavan získal podporu Státního fondu kinematografie (celkem 11 mil. Kč), slovenského Audiovizuálního fondu, Jihomoravského filmového fondu, italského Ministero della Cultura a regionálních fondů v Emilia-Romagna a Kalábrii.

Vedení projektu Karavan převzala po Pavle Kubečkové Dagmar Sedláčková z nezávislé společnosti MasterFilm (Pohled motýla, Dobrá smrt), která podporuje novou generaci ženských filmových tvůrkyň a je spoluzakladatelkou platformy Girls in Film v České republice.

Karavan je projektem, který vedou převážně ženy. Za kamerou stojí slovenská kameramanka roku 2019 Denisa Buranová (Tonda, Slávka a kouzelné světlo, Pátá loď), která ve svém uměleckém přístupu klade důraz na pečlivě naplánované scény a přirozené světlo a usiluje spíše o poetickou než tradiční dokumentární estetiku.

Celovečerní debut Zuzany Kirchnerové nepochybně vzbudí značnou pozornost na nadcházejícím filmovém festivalu v Cannes, ale jeho dopad bude jistě mnohem širší, a to jak v České republice, tak ve světě. Očekává se, že vznikne výjimečné a originální filmové dílo s univerzálním poselstvím, naplněné hlubokou emocionalitou. Díky průniku do složitostí mateřství se film silně dotkne mnoha diváků a může se dokonce stát katalyzátorem širších společenských změn.

Natáčení filmu Karavan začalo sedmnácti dny v italském průmyslovém regionu Emilia-Romagna. Další část natáčení bude probíhat 25 dní v Kalábrii, následovat budou 4 dny v Jihomoravském kraji v České republice, kde se plánují náročné scény. Pozoruhodné je, že český střihač Adam Brothánek (Pět statečných, Kaprkód) již začal s režisérkou stříhat natočený materiál a budou v tom pokračovat i během druhé části natáčení. Urychlí tak dokončení filmu, jehož konečný střih je plánován na konec roku 2023.

Film Karavan byl vybrán na Venice Gap-Financing Market nadcházejícího 80. ročníku MFF v Benátkách, Dagmar Sedláčková chce pozvání využít k získání dalších financí a jako páku pro jednání se sales agenty.